Venkovní výcvikové hřiště

Na události z předešlého dne se snažila zapomenout, stejně jako na většinu ostatních věcí, které se jí kdy staly. Takhle to dělala, utíkala před skutečností, protože to bylo jednodušší než jí čelit. A ona nikdy nedělala ráda to komplikovanější, i kdyby to v konečném výsledku mělo dopadnout lépe. Samozřejmě měla takovou mentalitu jen kvůli stylu jejího života, byla si jistá, že se tu změní, musela. Ale nejtěžší bylo se změnou začít. Zbavit se pohodlí v podobě vlastní komfortní zóny. Na co se ale opravdu netěšila byla dnešní hodina. Snažila se přesvědčit samu sebe, že včerejšek se nestal, nesnášela, když v ní něco vyvolalo extrémní reakci. Nesnášela, když nemohla něco ovládat, a že toho bylo. Jediným plusem byla lokalita, jelikož nebyli zavření v trénovací místnosti, ale měli se sejít venku. Netušila, co je ksakru venku, ale neprotestovala. Raději byla na čerstvém vzduchu než obehnaná čtyřmi zdmi a žádnou možností úniku. Když se přiblížila k místu, pár nováčků už se shlukovalo kolem žíněnek a dávalo se do konverzacích o svých prvních dnech, počasí a dalších věcech, které byly Danielle více než ukradené. Teď už zbývalo jen vyčkat na příchod trenéra. Část ze které už tak nadšená nebyla.

Ešte počas minulého dňa sa mu podarilo uskutočniť to, po čom práve vtedy zatúžila jeho zvedavosť. Samozrejme, že to nemal spraviť a vlastne by z toho mohol mať aj problém, keby sa o tom niekto dozvedel, ale bol príliš chytrý na to, aby sa nechal chytiť. V každom prípade, veľa vecí sa, okolo jeho zatiaľ najproblémovejšieho žiaka, vyjasnilo. Tentokrát ale zrejme tak problémová byť neplánovala, keďže v čase keď došiel na miesto tréningu už bola tam spolu s ostatnými. Ďalšou zmenou bolo, že narozdiel od včerajška si Soran na tvári niesol úsmev. Len taký jemný a nie príliš nápadný, ale predsa. Nemusel sa ani snažiť a jeho príchod pritiahol pozornosť väčšiny, čo mu stačilo na to, aby mohol začať tréning. ,,Dnes si prejdeme ďalšie techniky a ukážeme si viacero variácii pre každú z nich. Dostanete možnosť si vyskúšať všetky, no vedieť vám stačí len tie, ktoré vám budú vyhovovať najviac. Časom si budete môcť všimnúť, že mnohé techniky budú podobné a založené na rovnakých princípoch. Ide práve o to, aby ste sa správne naučili tieto princípy, pretože s nimi si dokážete nakombinovať práve tú techniku, ktorú budete v danej situácii potrebovať bez zbytočnej snahy na rozpamätanie nejakej jednej konkrétnej. Na konci tréningu by som taktiež rád dal priestor tým, ktorí by si chceli precvičiť všetky techniky, ktoré dovtedy preberieme, vrámci krátkeho kruhového tréningu. Čoskoro to ale bude povinná časť tréningov pre všetkých ako súčasť precvičovania reflexov a rýchlej reakcie. Okrem toho vám dnes určím dvojice, v ktorých budete cvičiť. Bez ďalšieho otálania..." vyslovil rovnako pokojne ako deň pred tým, avšak celkový tón hlasu bol úplne iný. Všetko hovoril akosi nadľahčene a viac prívetivo, akoby mu skutočne na jeho študentoch aj záležalo. Hneď ako dohovoril, začal vytvárať dvojice. Dokonca si dal tú námahu a pred tréningom sa naučil ich mená, čo mu teraz uľahčilo prácu. Danielle dal do dvojice s iným dievčaťom a nakoniec vytvoril jednu trojicu, aby mohol celý tréning pozorovať a opravovať všetkých, pretože inak sa to nenaučia. Následne spravil ukážku pre prvú techniku dňa. Ešte aj pri ukážke bol miernejší a dokonca ju zopakoval viackrát, aj spomalene, aby mal každý väčšiu možnosť zachytiť o čo ide a nezabudol zdôrazniť najdôležitejšie časti, alebo aj princípy, ktoré je nutno ovládať. Následne dal všetkým dvojiciam (a trojici) možnosť si nájsť ich vyvolené miesto v priestore a potom postupne prechádzal od jednej skupinke k druhej a pokúšal sa to aspoň trocha priblížiť k dokonalosti.

Shodou okolností si zrovna hleděla hlíny, když se k nim přiblížil jejich trenér. Byla by si ho ani nevšimla, kdyby náhle nepromluvil. Z jeho hlasu sebou cukla a zvedla hlavu, očekávala jeho lhostejný výraz, skoro měla pocit, že si na něj předchozí den i zvykla. Jenomže místo toho na jeho tváři našla jemný úsměv a v jeho tónu podivnou přívětivost, kterou od něj rozhodně nečekala. Zmateně se poohlídla po ostatních, aby se ujistila, že jen nemá halucinace a opravdu ho vidí všichni. Potom už však začal s organizačními pokyny a Danielle se proto snažila dávat alespoň z poloviny pozor. Objevila se ve dvojici s holčinou, kterou předchozí večer potkala na cestě ze sprch, a která spala na posteli nedaleko od ní. Prohodily spolu sotva pár slov, ale většině zdejších to stačilo k tomu, aby už nikdy nesklapli. I tentokrát do Danielle valila otázky a vůbec jí nevadilo, že jen kývá a vůbec ji neposlouchá. Nadešel čas najít si své místo a začít s procvičováním techniky. Ulevilo se jí, že není znovu ve dvojici s trenérem, a celkově, že je od ní poměrně daleko. Jediné, co ji motivovalo opravdu se snažit dělat vše správně byla snaha udržet ho co nejdál od ní to jen šlo. Pokud nic nepokazí, nebude mít důvod k ní přijít, no ne? Jenomže ne vše šlo tak lehce jak se řekne.

Postupne chodil medzi dvojicami a opravoval podľa možnosti všetky chyby, ktorých sa dopúšťali. A že to nebolo vždy jednoduché, ale mali šťastie, že mal trpezlivosti a sebaovládania na rozdávanie a že si zrovna teraz vybral svoje prívetivé naladenie. Postupom času sa prepracoval až k dvojici, v ktorej sa nachádzala Danielle. Chvíľu ich len pozoroval, respektíve, najprv sa díval len na dievča, s ktorým bola Danielle v dvojici a postupne ju opravoval vo všetkom čo robila zle. Ešte chvíľu jej dal, kým danú techniku nepredviedla aspoň tak, že ho nebolelo sa na to dívať. Napriek tomu, že tu všetci robili banálne chyby a vypadali tak, akoby zrazu nikdy pred tým svoje telo nemuseli a nevedeli korigovať a ovládať, mu na tvári zotrvával nenápadný úsmev a spôsob akým opravoval ich chyby bol miestami až priateľský. Veľa z nich bolo napätých... avšak snáď nikto z nich až tak ako Danielle, na ktorú následne presunul svoju pozornosť.

Bylo velkou úlevou, když se dostala do dvojice s další dívkou, ačkoli byla stále napjatá. Ne tolik, ne jako včera, většina lidí by to ani nepoznala. Měla ve tváři soustředěný výraz a snažila se nedělat moc chyb, i když ve skutečnosti měla vůbec problém zůstat na místě. Po včerejší dlouhé sprše to bylo lepší, avšak stále ji cosi bodalo. Až po chvíli si uvědomila, že to byl jeho pohled. Když však došel až k nim, nijak si jí nevšímal, za což děkovala komukoli, kdo tenhle zatracenej svět ovládá. Když opravoval její dvojici, velice nenápadně napodobovala vše, co myslela, že dělá špatně, podle jejího napraveného vzoru a jeho instrukcí. Ačkoli by to nahlas nepřiznala. Děvče se k ní potom přiklonilo blíž a s úsměvem na tváři se jí zeptalo na původ jeho přezdívky. Danielle semkla rty a poté se lišácky usmála, jako by měla prozradit velké tajemství. „Pár nápadů bych měla,“ pozvedla významně obočí a za zvuku tlumeného smíchu její dvojice se vrátila do původního postoje, aby mohly začít odznovu.

Pred tým, ako mal vôbec šancu odpozerať, čo všetko robí zle Danielle a napraviť ju, druhá dievčina z dvojice sa k nej naklonila a prehodili si zopár slov, akoby snáď nestál priamo pri nich a nemal žiadnu šancu ich počuť. Avšak to ich zrejme netrápilo a napriek tomu, že nehovorili nejak nahlas, tak veľmi dobre ich slová počul. Aj by to prešiel bez povšimnutia, keďže by to ani zďaleka nebolo prvýkrát, čo mali ľudia, najmä zelenáči, pripomienky ohľadom jeho prezývky. Vzhľadom však na to, že zrovna Danielle mala potrebu sa vyjadriť takým jej spôsobom, rozhodol sa pre opak. ,,Možno by ste sa o týchto zopár nápadov potom rada podelila" povedal stále pokojne, prívetivo a s úsmevom.

Tak nějak doufala, že už se vzdálil, ale naneštěstí pro ni stál stále u nich. Ona sama mluvila tiše, ačkoli nešeptala, tak nějak spoléhala na to, že slova její dvojice nebudou dostatečně hlasitá na to, aby věděl, o čem se baví. Jenomže to se taky šeredně mýlila. Když na její odpověď zareagoval, chvíli jen stála s pohledem upřeným před sebe, než se pomalu otočila k němu a pokrčila rameny. „Raději si svoje teorie nejdřív ověřím, ale děkuju za příležitost,“ kysele se usmála. Jakkoli se necítila komfortně, předstírala, že je vše naprosto v pořádku, že je ona naprosto v pořádku. Stejně jako vždy se snažila obelhat sebe i všechny ostatní. A většinou se jí to i podařilo, jenže tady byla v místě plném lhářů a podvodníků. Všichni měli svá tajemství, která střežili svým životem, jejím bylo její vlastní tělo a stopy na něm zanechané.

Súdiac podľa reakcie oboch, zrejme neočakávali, že začuje ich krátku konverzáciu... alebo aspoň nie celý jej obsah. Danielle chvíľu trvalo, než sa obrátila k nemu, aby mu venovala - aspoň preňho - zábavnú odpoveď, ktorú sprevádzal ten najsrdečnejší úsmev, ktorý zrejme dokázala vyčarovať. ,,To znie rozumne. Nechceli by ste ma ešte, len tak náhodou, zasvätiť do toho, ako presne si tieto vaše... teórie, plánujete overiť?" opýtal sa stále rovnakým štýlom a s neskrývaným záujmom. Opäť, nebolo to prvýkrát, čo viedol podobnú konverzáciu. Mnohí si pri jeho prezývke vybavili jedno konkrétne vysvetlenie, no že by zrovna tuto Danielle na niečo také myslela, alebo sa tak aspoň tvárila, bolo preňho vskutku komické. A on sa rád bavil... na druhých a na situáciách, do ktorých sa sami dostávali.

Vyměnila si se svou dvojicí pohledy, než začala věnovat pozornost svému trenérovi. Až tehdy promluvila a sledovala jeho tvář v naději, že něco najde. Netušila co, zkrátka cokoli by jí momentálně pomohlo rozluštit záhadu jeho náhlé změny chování. Možná se jen předchozí den špatně vyspal a takovéto sluníčko bývá obvykle. Ale to si nedokázala představit. V paměti měla stále vyrytý jeho lhostejný, klidný výraz ve tváři a ledově shlížející oči. Jenom ta myšlenka jí nahnala husí kůži. Ale musela hrát, že je v pořádku, předstírat, že je někdo jiný. Mít problémy znamenalo dát ostatním šanci je použít proti ní, ale to nehodlala dopustit. „To mi řekněte vy,“ rychle zamrkala a naklonila hlavu do strany, až jí uvolněný pramínek vlasů z copu překryl kousek tváře.  „A teď, můžeme se vrátit k tréninku?“ pronesla rázným tónem a znovu se postavila čelem ke své dvojici.

Vyhýbavá odpoveď. Chytré, ale nie až tak, pretože to mu dávalo najavo, že pravdepodobne jej už nič dostatočne uštipačného nenapadlo, avšak to by nebol Soran, keby ju nechal z celej situácie tak ľahko vykľučkovať. ,,Vzhľadom na to, že sú to vaše teórie, ktoré si chcete z vlastnej iniciatívy overovať, som si vcelku istý, že plánovanie je čisto vašou úlohou" poznamenal a bojoval s pokušením pobavene zdvihnúť kútik, avšak to sa k prejavu persóny, ktorú momentálne hral, nehodilo a preto toto nutkanie ceľmi rýchlo potlačil. ,,Ak však trváte na vrátení sa k tréningu, kľudne sa mi môžete zdôveriť so svojím postupom či plánmi overovania aj po tréningu" povedal opäť spokojne, prívetivo a s úsmevom, takže prístojacu osobu, respektíve spoločníčku Danielle, by zrejme ani netrklo, jak v skutočnosti neprívetivé jeho slová boli. Jemu však stačilo, že adresát jeho slov si bol akejsi jemnej provokácie úplne vedomý. Následne pred tým, ako by mu vôbec stihla aj len niečo rýchlo odvrknúť, spravil akési elegantné gesto rukou, ktoré jasne znamenalo, nech teda predvedie svoju techniku... či skôr jej napodobeninu.

Bojovala s každým kouskem svého těla, když tam jen tak stála s úsměvem na tváři, ačkoli by nejraději utekla. Jeho přítomnost v ní vyvolávala o to horší pocity, když se najednou zjevil s úplně jiným přístupem a chováním. Jako by byl někdo jiný. A ačkoli to mohlo jiné okouzlit, Danielle to vice, než znepokojovalo a podněcovalo její nedůvěru. „Přesně tak, a přesně proto není nutné, abyste znění plánu zatím znal,“ kdyby ovšem nějaký plán měla, a přece jen, tehdy by ho tuplem jen tak nesvěřila náhodnému člověku – a už vůbec ne jemu. Potom už se otočila na svou dvojici v naději, že už se přesunou k tréninku a on zase půjde o dům dál. Tedy o žíněnku dál. „Pokud tolik prahnete po mé společnosti, stačí říct,“ ohlédla se na něj na malý moment, než se plně ponořila do tréninku – nebo se o to alespoň pokusila.

Už naňho nevytiahla nič iné, ako výhovorky, ktoré jej zrejme mali pomôcť dostať sa z danej situácie. Takže už skutočne nič ďalšie pripravené nemala. Na niekoho, kto mal vždy tak pohotové reakcie, keď šlo o podkopávanie jeho autority, celkom sklamanie. Keď sa však zmienila o túžení po jej čase, len chvíľkovo sklonil hlavu a jeho úsmev chvíľkovo odhalil aj jeho zuby. To trvalo však len moment, pretože potom sa opäť narovnal a držal sa svojho nie až tak badateľného úsmevu. ,,Musím vás sklamať, ale nemám akúsi potrebu si predlžovať pracovný čas keď mi za nadčasy neplatia" vyslovil slová, ktoré opäť mohli vyznieť aj istým spôsobom nevinne, no pre niekoho kto vie čítať medzi riadkami sa dali veľmi ľahko preložiť ako to, že aj teraz tu s nimi trčí len preto, že mu za to platia a aj to považuje za neskutočnú stratu času. Následne predviedla čo vie a že toho nebolo veľa. Nedalo sa povedať, že by tam nebol akýsi pokrok, ale stále to bolo slabé. ,,Zlý postoj, na nohách musíte byť uvoľnená, inak ľahko stratíte rovnováhu. Zároveň, keď sa zapierate do súperovej ruky, nesmiete zdvíhať rameno. V ramene by ste mali byť uvoľnená, ruku musíte mať vystretú a musíte do nej vložiť celú svoju váhu a ku koncu ste si zabudli kontrolovať súperovu druhú ruku" zhrnul jej chyby v krátkosti. U iných, rovnako ako pred chvíľou u spoločníčky Danielle, zvykol všetky tie chyby a ich správny ekvivalent danej osobe ukazovať, aby bolo pre všetkých ľahšie pochopiť čo od nich vlastne chce, no Danielle sa ani nedotkol. Ona by o to nestála, zrejme by nebola schopná poriadne vnímať a tým pádom by sa zbytočne snažil. ,,Znova" povedal, očakávajúc, že jej ďalší pokus bude lepší.

Věděla moc dobře, co se tím snaží říct, a za jeho milým vystupováním najednou spatřila záblesk čehosi zvráceného. Možná ne zcela, ale stačila i malá jiskřička k zažehnutí ohně. Rozhodně cítila jistou škodolibost, nebo snad jen zálibu v prohře ostatních. Vypadal jako ten typ, co se stará jenom o sebe, a bůhví, proč ji to vůbec tolik štvalo, dělala to samé. „Hm?“ otočila k němu hlavu, „kdo mluvil o přesčasu?“ povytáhla obočí a uculila se. Potom už mu ale pozornost nevěnovala, nebo se tak alespoň snažila vypadat. Stál dostatečně daleko, jediný člověk, který se nacházel blíž, než by si přála, byla její dvojice, s tím se však prozatím dokázala nějak vyrovnat. Když k ní dolehla jeho slova, připravila se hlubokým nádechem na cokoli, co přijde dál, ale nic se nedělo. Zmateně k němu otočila hlavu, stál pořád na tom místě a nehnul se ani o krůček blíž. Spravila tedy svůj postoj a při povelu se tiše zasmála. Kolikrát už to slůvko jen slyšela za poslední dva dny? A jako šikovný cvičený pes poslechla, protože její možnosti byly limitované.

Jej slová prešiel tak nejak bez povšimnutia. Koniec koncov už k tomu nemal čo povedať a už ho tá téma ani nezaujímala. Nudil sa, a ani toto divadielko nestačilo na to, aby ho plne zamestnalo, ale momentálne nemal veľmi na výber. Na druhej strane, fakt, že ju fyzicky nijak nenaprával, ale držal medzi nimi dvoma priestor ju očividne prekvapil. Žiadna blbá poznámka z nej nevypadla, takže z toho si dovolil tak nejak usúdiť, že jej to vôbec neprekáža. Možno práve naopak. Po zopakovaní techniky sa niečo málo zlepšilo, ale stále to nebolo ono. ,,Popracujte na tom ešte" povedal tichším, povzbudzujúcim hlasom a išiel k ďalšej dvojici. Pomaly sa blížil k poslednej a keď už obehol celé kolečko, všetkých prerušil aby ukázal ďalšiu techniku. Tak ako pred tým, si dal záležať na tom, aby mal každý dostatok času na spracovanie toho, čo od nich chce a nezabudol poukázať na tie najdôležitejšie časti. Následne zase všetkých rozpustil a pustil sa do ďalšieho kolečka úprav.